Tajemné zimní večery

Tajemné zimní večery jsou jako stvořené pro citlivá vyprávění s dětmi

V přelomových měsících roku nastupuje tma překvapivě rychle. A vytváří nový prostor. Kdy jindy si najít čas na otevřená povídání s dětmi, než právě teď? Nejlépe za svitu svíček a hořících polen v krbu?

Zimní měsíce – jsou to měsíce, kdy je brzy tma, ale také měsíce, kdy můžeme dlouhé večery prozářit třpytivými světýlky, která k zimě patří, tajemnými světýlky svíček či praskajícím ohněm v krbu. A večery si vyšperkujeme lahodným kakaem s čepicí šlehačky, dobrým čajem, svařeným vínem nebo moštem s kousky skořice a hřebíčku. A můžeme se schovat s dětmi pod peřinu a vyprávět si. Je totiž správná doba na to, otevřít s dětmi i témata, na která při běžném shonu tak nějak nezbývá čas. A nebojme se otevřít i citlivější témata.

Pro společné téma se můžeme nechat inspirovat dětmi nebo sami můžeme nějaké téma načít. Nebo se můžeme nechat inspirovat dalšími nápady.

Pod každým tématem nabízíme jednotlivé body, na které můžeme hledat společně odpověď.

Strach

Nechraňme dítě před strachem. Naopak. Naučme dítě strach vnímat. Pojmenovat ho. Přijmout. Naučit se s ním zacházet (nakreslit ho, zmačkat, spálit, pojmenovat ho vtipným jménem…). Nikoliv s ním bojovat.

Finanční gramotnost

Zrovna v prosinci roku 2020 a v době svátků se toto téma velmi hodí. Zkusme hledat odpovědi na otázku ohledně kapesného (výše, od jakého věku, za co se kapesné utrácí), zda si pořídit pokladničku a peněženku, co je výdej, jak se peníze dostanou na kartu, bavme se o tom, že každý měsíc jsou povinné poplatky za vodu, energie, nájem. Dítě by mělo vědět, že vydělat peníze je nelehký úkol, ale ještě těžší je s nimi dobře hospodařit.

Součástí života je i smrt

Nejsme schopni smrt před dětmi schovat. A děti si ji potřebují odžít stejně jako dospělí. Děti se se smrtí setkávají v pohádkách i při hře. Dítě není na téma smrti nikdy malé. Záleží jen na našem obrovském citu, na tom, jaká budeme volit slova, a na věku dítěte, jak hluboko ve vysvětlování budeme zacházet. Lhát v této oblasti se opravdu nevyplácí. Od nás, rodičů, dítě potřebuje vědět odpovědi na všechny otázky a jen pravdivé odpovědi pro něj budou bezpečnou oporou. A pláč je naprosto přirozený. Ten dětský, ale i ten náš, dospělácký. Je zbytečné schovávat tyto emoce. Je dobré je poznat a pochopit. A pojmenovat. Můžeme před dítětem plakat nebo mu řekneme zcela konkrétně: „Je mi teď opravdu smutno, chce se mi plakat, chci být sama, zalezu si na chvilku pod peřinu a za chvilku přijdu.“

 

První pomoc

Vyprávějme si, jak je lidské tělo neuvěřitelně krásně poskládané. Jak příroda zařídila bezpečnost pro všechny vnitřní orgány, jak je chráněn mozek, jak je nejdůležitější orgán uschován v domečku vytvořeném z hrudního koše… Ale také jak malá nepozornost stačí, aby došlo k úrazu. Ale pokud se člověk naučí nepanikařit a zvládne základy první pomoci, může se pokusit vše napravit.

Jak vzniká miminko, jak přichází na svět

Děti umí být spontánní, a tak tento věk nepropásněme. Odpovídejme dětem konkrétně na jejich otázky, naučme se pojmenovat pohlavní orgány, vyprávějme si o tom, které doteky jsou vhodné, a které jsou již za hranicí… Důležité je, aby k nám dítě mělo důvěru. Aby vědělo, že se na nás může kdykoli obrátit. Jde zde především o emoční záležitost. Ve školce, škole a na internetu se děti dozvědí pouze fakta. Důvěra k nám je zcela zásadní.

Láska. Zamilovanost.

Vyprávějme si o tom, jaké bylo první setkání nás – rodičů. Jak jsme se zamilovali, jak jsme se na dítě těšili, když bylo v bříšku. Nebraňme se zamilovaným pohledům a dotykům s partnerem před dětmi. Je přeci hezké, když dítě vidí, že se máme rádi. Nechme dítě vyprávět, jak po něm (po vašem synovi) Rozárka z druhé lavice pokukuje a posílá mu psaníčka….

5 doporučení pro povídání:

1. Nechme děti mluvit jejich slovy.

2. Ať vypráví, co k danému tématu cítí.

3. Ať řeknou, zda dokážou najít řešení a odpovědi na otázky, které je napadají.

4. Vyprávějme jim o svých pocitech i o tom, jaká jsme zkoušeli řešení. A zda jsme byli v řešení úspěšní, či jsme museli hledat jiná. A klidně se pochlubme i tím, že až páté řešení bylo to správné.

5. Pokud se s dětmi začneme o intimních tématech bavit ještě v době, kdy se nestydí, máme vyhráno.

A víte, co je hezké? Máme jednu pusu a dvě uši. Asi z toho důvodu, abychom víc poslouchali a méně mluvili. No, asi to tak je. V přítomnosti dětí určitě. Přeji vám, ať k vašim uším doputuje co nejvíc hezkých melodických slov, která vyvolají úsměv.

Štěpánka Štrougalová a tým Juklíku

Přidejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*